Média a my

Jak novináři ovlivňují veřejné mínění

Přednáška a beseda s rakouskou novinářkou Mgr. Barbarou Grabner
(Přednáška je v angličtině, překlad je zajištěn.)

Inspirací pro obsah přednášky je kniha The Spiral of Silence (Spirála mlčení) od Elizabeth Noelle-Neumannové. Součástí přednášky budou praktické příklady vycházející z dlouholeté profesionální zkušenosti přednášející.
Média určují naše vnímání toho, co je správné a co špatné a ovlivňují tak naši ochotu hovořit o kontroverzních tématech. Názory upřednostňované novináři mívají větší důraz, než odpovídá realitě. Výsledkem je spirálový proces, který nabádá čtenáře, posluchače a diváky ke sledování kauzy až názor novinářů začne převládat a stává se normou. Rovněž platí, že lidé porozumí událostem, situacím
a dění ve světě hlavně prostřednictvím použití symbolů a fotek, které jsou výtvorem mediálních zpráv. Tyto „obrazy v naší hlavě“ vytvářejí média, které na zjednodušení komplikovaných záležitostí a pro snazší pochopení používají určité stereotypy, výsledkem kterých však často bývají jen předsudky a špatná rozhodnutí.

Report z přednášky

Dne 24. ledna 2017 se konala v budově ČSVTS na Novotného lávce v Praze na pozvání Univerzální federace míru v České republice velice zajímavá přednáška rakouské novinářky Barbary Grabner na téma: Média a My s podtitulem Jak ovlivňovat veřejné mínění. Kolem 30 posluchačů ocenilo její profesionální přitup a znalost problematiky nejen teoreticky, ale i z vlastních zkušeností.

Přednášející vycházela z teorie s názvem „spirála mlčení“, jejíž autorkou je německá socioložka Elisabeth Noelle- Neumannová. Podle této teorie lidé mají schopnost téměř instinktivně vycítit názory lidí ve svém okolí a své chování si vytvářejí podle převládajícího postoje, co je přijatelné a co nikoli. Lidé ochotněji vyjadřují své názory, když si uvědomují, že jejich postoj všeobecně převládá nebo je na vzestupu. Lidé totiž mají strach dostat se do společenské izolace, a proto se snaží takovýmto situacím vyhnout. Podléhají často rozhodnutím a postojům většiny. Lidé raději souhlasí i s názory, o kterých vědí, že jsou nesprávné, než aby vyjádřili svůj vlastní názor, jak je to v pohádce Císařovy nové šaty.
Dále se přednášející zabývala otázkou, jestli internet nás může osvobodit od společenské izolace. Výzkumy ukazují, že lidé se stáhnou i z on-lineových diskusí, když zjistí, že převládající názor se liší od jejich názoru. Uživatelé internetu preferují komunikaci s lidmi podobného smýšlení a podobných hodnot.

Někteří sociální a političtí aktivisté mají však schopnost přenastavit názor většiny. V teorii médií se tyto hlučné menšiny nazývají nekonformním tvrdým jádrem nebo avantgardou. Nekomformisté tvrdého jádra byli již společností odmítnuti pro své názory a postoje, a když zaujmou opačný názor, nemají co ztratit. Změny přicházejí z tvrdého jádra.
Dále se přednášející zabývala otázkou, kdo přitahuje médiá. Jsou to především lidé, kteří mají vysoké vzdělání, vyšší postavení ve společnosti nebo se nebojí izolaci a budou ochotni mluvit bez ohledu na veřejné mínění. Podle autoky přednášky média určují naše vnímání toho, co je správné a co špatné a ovlivňují tak naši ochotu hovořit o kontroverzních tématech. Názory upřednostňované novináři mívají větší důraz, než odpovídá realitě. Výsledkem je spirálový proces, který nabádá čtenáře, posluchače a diváky ke sledování kauzy až názor novinářů začne převládat a stává se normou.
Média taky formují veřejné mínění tím, že vybírají zdroje zpravodajství a témata. Názor nebo fakta, která nejsou publikována, se jeví, že “neexistují. Argumenty a fakta získaná z médií pomáhají aktivistům a zájmovým skupinám prosazovat vlastní kauzy s větším přesvědčením.
Lidé porozumí událostem, situacím a dění ve světě hlavně prostřednictvím použití symbolů a fotek, které jsou výtvorem mediálních zpráv. Tyto „obrazy v naší hlavě“ vytvářejí média, které na zjednodušení komplikovaných záležitostí a pro snazší pochopení používají určité stereotypy, výsledkem kterých však často bývají jen předsudky a mohou vést ke stigmatizaci. Walter Lippmann říká: “Všichni jsme v zajetí obrazů v našich hlavách”.
Z obrovského množství zpráv, které denně mají k dispozici novináři nebo vydavatelé, filtrují ty zprávy a příběhy, které chtějí, aby se dostaly na veřejnost. Klíčovým faktorem výběru se stává osobní preference novináře. Selektivní zpravodajství vytváří preference a ovlivňuje rozhodování lidí. Zaujatost může způsobit propast důvěryhodnosti, pokud veřejnost odhalí vážné formy selektivního zpravodajství. Jako příklad uvedla přednášející tyto údaje: V roce 2015 bylo v Evropské unii zatčeno kolem 1000 podezřeých z terorismu – z toho 667 džihádistů, 168 nacionalistů/separatistů, 67 levicových a 11 pravicových extrémistů. V rozporu s realitou média zřídka píšou o levicových narušitelech, ale soustřeďují se na činy pravicových extrémistů. Výsledek: veřejnost vnímá násilí pravicových extrémistů jako hlavní nebezpečí.
Výzkumy ukazují, že většina novinářů dává přednost levicovým nebo liberálním názorům a zdrojům. Televizní týmy používají určité kamerové techniky k ovlivňování a rozhodování voličů. Diváci často ani neznají stranickou nebo světonázorovou příslušnost použitých zdrojů. Přizpůsobování se obsahu ohrožuje demokracii! Existence početných novin nebo televizních kanálů ještě nezaručuje názorovou různorodost nebo svobodnou volbu. Příčinou velké přizpůsobivosti mediálního zpravodajství v dnešní době není ani tak tlak jako v totalitních režimech jako spíše autocenzura.

Selekce zpravodajství s politickým obsahem. Co motivuje novináře?
Neskrývaná touha změnit nebo reformovat společnost – získat publicitou proslulost a pocit uspokojení – síla pomstít osobní křivdy – zažít pocit nezranitelnosti - být zastáncem pro spravedlivou věc – odhalit zneužívání moci – schopnost vytvářet politiku nebo dějiny.
Předpokládá se, že mediální zpravodajství by mělo být objektivní a nezaujaté. Naproti tomu však obhajovací novináři mají na příběh, o kterém píšou vyhraněný názor. Chtějí podpořit “spravedlivou věc” (odkrýt politickou korupci atd.). K vytvoření určité vyváženosti mohou použít i jiné názory na základě hesla: “Svým oponentům nedávejte stejně dlouhý čas, ale ani je uplně neignorujte.” Měli by novináři odhalit své záměry hned na začátku.
V mnoha zemích existuje pro novináře etický kodex. Vydavatelé a majitelé médií mají však své právniky, aby chránili své zaměstnance. Pranýř moderení doby - jednoduché negativní tiskové nebo televizní zpravodajství může zničit někoho život, kariéru nebo nějaký projekt. Žaloba za křivé obvinění ne vždy napraví reputaci pomluveného. Když žalující strana zvítězí, noviny nebo televize musí zveřejnit rozsudek.
Novináři informují a vychovávají veřejnost, ale také fungují jako hlídací psy v politické a sociální oblasti. Politici, kteří neuspěli mohou být odvoláni z úřadu. Ale jak je to s novináři, kteří píšou nepravdy a způsobí tím škody? Kdo kontroluje kontrolora? Německý sociolog Helmut Schellsky je nazývá “zločinci od pera”.
Po přednášce byla živá diskuse.