Význam Jana Husa

VÝZNAM JANA HUSA NA CESTĚ KE SVOBODĚ SVĚDOMÍ A PRÁVU NÁBOŽENSKÝCH MENŠIN
Konference při příležitosti 600. výročí od upálení Mistra Jana Husa se konala v rámci projektu Problémy právního postavení menšin v praxi a jejich dlouhodobý vývoj (Národní a kulturní identita - NAKI DF12P01OVV013)

Program

Report z konference

Při příležitosti 600. výročí od upálení Jana Husa pořádala česká pobočka Univerzální federace míru ve spolupráci s Právnickou fakultou UK v Praze mezinárodní konferenci s názvem „Význam Jana Husa na cestě ke svobodě svědomí a právu náboženských menšin“, která se konala zároveň v rámci projektu Národní a kulturní identita.
Na konferenci vystoupili zahraniční hosté z Rakouska, Německa a Slovenska.
V úvodu Dr. Juraj Lajda, generální sekretář UFM v České republice připomněl, že cílem této konference je poukázat na Jana Husa, jeho život a dílo v kontextu osvobozování lidského svědomí a hledání hranic náboženské svobody. Jan Hus proto stojí na počátku této cesty. Štafetový kolík přebírají další běžci na této trati, ať už je to Martin Luther, Gándhí nebo Martin Luther King a další.
Jan Hus byl upálen v roce 1415. Tento čin vyvolal v tehdejších Čechách vlnu nevole (Stížný list českých a moravských pánů z 2. září 1415) a spustil husitské hnutí jako neadekvátní reakci na tehdejší poměry. Je třeba zdůraznit, že husitská revoluce nebyla Husovým plánem ani cesta pro jeho snahu o reformaci církve. Hus chtěl především reformovat církev, která se podle něho jako druhý pilíř vlády vedle světské moci nacházela ve stavu úpadku a odkláněla se od Kristova učení.
V 90. letech minulého století se za upálení Jana Husa omluvil papež Jan Pavel II. Zůstává ale faktem, že samotný Hus rehabilitován nebyl a nebyl ani přijat zpátky do lůna katolické církve.
V prvním panelu vystoupili zástupci tří protestantských církví: slovenské evangelické církve a. v., Církve československé husitské a Církve českobratrské evangelické.
Mgr. Radim Pačmár, slovenský teolog a doktorant na Slovenské bohoslovecké evangelické fakultě zdůraznil skutečnost, že na Slovensku byla Husova tradice ctěna po mnoho staletí, a to především v evangelických kruzích. Slovenští luteráni spatřovali v Husovi připravovatele reformace, kterou uskutečnil pak o sto let později Martin Luther. Hus neměl jasný teologický systém, ale měl lásku k pravdě a víru. Vybízel, aby se lidé vrátili k pramenům víry. V té době neexistoval knihtisk, myšlenky se nešířily tak rychle. Podle historika Bodického byl Hus vzorem kněze. Slovenští evangelíci zpívali Husovy písně.
Prof. Zdeněk Kučera, Doktor honoris causa z Církve československé husitské se zabýval svobodou svědomí v chápání Husa jakožto teologa. Pokud máme náboženskou motivaci, jsme ochotni položit i život. Mučednictví patří k náboženství. Jan Hus dokázal svoji pravdu garantovat vlastním životem. Cesta od Husa byla tvrdá a byli na ní mnozí světci a kacíři.
Dr. Rev. Josef Hromádka se zabýval otázkou, co nám z Husa zůstalo dnes. Pravda vyžaduje odvahu a otevřené srdce. Lidé by se měli řídit pravdou, a ne pravda lidmi. V dějinách se však měřítka dobra měnila tak, že mírou všech hodnot a věcí se stal člověk. Naše svědomí není produktem chemických reakcí a pochodů. Dr. Hromádka zmínil Husovo odvolání se ke Kristu, když už neměl jinou možnost, jak obhájit svoji pravdu.
Druhý panel otevřela svým vystoupením na téma „Svoboda svědomí a odkaz Husa a Luthera“ Mgr. Kateřina Děkanovská, Ph.D. V úvodu si položila otázku, zda-li je teologie nadčasovým nebo dobovým dílem. Je těžké vytrhnout Husa a Luthera z jejich doby.
V dnešní době se svoboda svědomí a svoboda náboženská kvůli sekularizaci a privatizaci spirituality Evropanů dostávají v mnoha situacích do otevřeného sporu. Pro Husa byla svoboda svědomí s odkazem na svobodu člověka v Kristu absolutní hodnotou. Jakkoliv právo, politické či společenské zvyklosti a normy odporovaly Kristovu učení a svobodě v Kristu, Hus požadoval jejich odstranění a nápravu poměrů. Na rozdíl od Husa Lutherova teologie přišla do odlišné doby a situace, takže se setkala s reálnou politickou podporou a nedostala široce akceptované stigma kacířství. Jednotlivé německé státy se v zásadě zařídily podle jeho teze – cuius regio, eius religio.
Ve druhém panelu konference vystoupili rovněž hosté ze zahraničí. Dr. Aaron Rhodes, prezident sdružení Foref, mluvil o Janu Husovi z pohledu lidských práv. Lidská práva jsou sekulárním konceptem, který se objevil jako produkt osvícenství. Dnes se populárně říká, že lidská práva jsou něčím, co jsme zdědili z různých náboženských tradic. Většina světových náboženství totiž vedla lidi k tomu, aby pochopili hodnotu a důstojnost lidských bytostí, tedy toho, co by lidská práva měla chránit. Nestanovila však politický nebo právní mechanismus, který by lidská práva uvedl do reality. 
V tradičním islámu neexistuje žádný pojem lidských práv. Islámské právo nařizovalo panovníkovi, aby se choval ke svým lidem spravedlivě a soucitně, ale to nemá nic společného s tím, když se uvalí na vládce právní omezení a lidem se dá moc vyžadovat od svého vládce, aby respektoval jeho lidská práva a svobody.
Podobně ani ve starodávných židovských královstvích neexistoval pojem lidských práv.
Jan Hus nabádal, aby se středověké křesťanství vrátilo k závazku svobody a rovnosti a kořenům judeo-křestanské tradice.
Poté vystoupil Peter Zoehrer, výkonný ředitel sdružení Foref, který poukázal na konkrétní příklady porušování lidských práv v jednotlivých zemích. V mnoha zemích se dokonce ve školách vyučuje o jiných náboženských skupinách, než jsou tradiční náboženství, předpojatě. Mimo jiné zmínil i Rakousko, kde jsou organizace podporované státem, které varují před tzv. sektami, i když k tomu nemají žádné průkazné argumenty.
Doc. Dr. iur. Harald Christian Scheu, Mag. phil., Ph.D. otevřel poslední panel konference svým příspěvkem na téma „Právní postavení náboženských menšin.“ Zdůraznil důležitost svobody svědomí, které je v každém z nás. Není to ani náboženství ani ateismus, ale jakýsi diktát svědomí v nás. Jak ale můžeme poznat, že svědomí je pravdivé? Svědomí se může stát rukojmím politické korektnosti. Kardinál Beran zmiňoval svobodu svědomí.
Závěrečný příspěvek měl Dr. Radim Petráš na téma „Tzv. Kutnohorský smír 1485 jako první právní řešení postavení náboženských menšin v historii?“ Menšinový problém vzniká v reformaci. Menšiny často reagovaly na konkrétní problémy a od husitských válek se situace v Čechách nedokázala stabilizovat. Výjimku tvořilo období vlády Jiřího z Poděbrad, kdy kališníci a katolíci žili ve smíru. V roce 1471 prosazovali kališníci Vladislava za krále, i když byl katolíkem. Kutnohorský smír představoval ukázku pravidel, jak řešit náboženské konflikty.
Fundované příspěvky si vyslechlo přes 30 přítomných posluchačů. Živá diskuse ukázala, že o dané téma je mezi posluchači značný zájem.