Rodina a společnost

Konference se konala pod záštitou Stálé komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny Poslanecké sněmovny Parlamentu, s podporou Česko-německého fondu budoucnosti a ve spolupráci s Občanským institutem, Institutem Rafael, Univerzální federací míru v Německu a Institutem Williama Wilberforce. 

Program

Report z konference

Konferenci na počest Mezinárodního dne rodin v Parlamentu České republiky dne 22. května 2014 uspořádaly Univerzální federace míru České republiky a další české partnerské organizace spolu s Univerzální federací míru Spolkové republiky Německo.

Konference se konala pod záštitou stálé komise pro rodinu, rovné příležitosti a menšiny Českého parlamentu s podporou Česko-německého fondu budoucnosti.

Zahajovací projev přednesl místopředseda Sněmovny a místopředseda stálé komise pro rodinu, rovné příležitosti a menšiny Parlamentu České republiky. Ve své úvodní řeči zdůraznil důležitost rodiny pro zdravou společnost. Rodina má svoji historickou hodnotu a je základním stavebním kamenem každé společnosti. Avšak i když v dnešní Evropě nikdo rodinu nepronásleduje, mladí lidé nespěchají se založením rodiny a rodina není v soudobém světě považována za nejvyšší hodnotu. Založení rodiny není pouze ekonomickou záležitostí. Důvody nynějšího stavu jsou různé. Porodnost v České republice činí 1,42 %. V nedávném průzkumu názorů mladých žen zaměřeném na životní priority ženy uváděly jako první vzdělání, profesní kariéru a rodina byla až na třetím místě. Funkcí rodiny je nejen reprodukce obyvatelstva, nýbrž především vytváření domova, bezpečného místa, kde se lidé navzájem milují. Ekonomika má druhotnou roli. Lidé by měli být na svoji rodinu hrdí. Rodina by měla obnovit své postavení ve společnosti. Jestliže budeme mít děti, národ se může rozvíjet a prosperovat.
Dalším řečníkem byl pan Martin Hořák, představitel Česko-německého fondu budoucnosti. Pojmenoval dva činitele, na nichž se zakládá význam této konference. Za prvé, mohou se zde setkat lidé ze dvou zemí, a za druhé, konference se zabývá tématem velké váhy. Není to poprvé, kdy podporujeme takovou konferenci, řekl. Jsme rádi, že můžeme takovou konferenci zaštítit, protože rodina nás spojuje s budoucností.
Dr. Juraj Lajda jménem UFM České republiky podtrhl skutečnost, že tato konference má nejen rozměr tématu samotného, ale také mezinárodní dimenzi, což je velmi důležité zejména v případě vztahů mezi Čechy a Němci. Přivítal německé hosty a další účastníky z Rakouska a Slovenska.
Podobně mluvil také Christian Hausmann, prezident UFM v Německu. I on vyjádřil vděčnost za uspořádání této konference. Téma rodiny je žhavým tématem ve mnoha zemích a rovněž v Evropském parlamentu. V současnosti není rodina o nic víc přirozeným jevem než byla v minulosti. Stát se pokouší zasahovat do záležitostí rodiny. Děje se tak v mnoha zemích. Lidé mají pochybnosti, zda je rodina dobrá instituce.
První panel nazvaný „Problémy soudobé rodiny“ zahájil Dr. Jeroným Klimeš. Dr. J. Klimeš je v České republice znám jako zkušený klinický psycholog, zejména v oblastech manželských a rozvodových problémů a adopce dětí. Poznamenal, že lidé dnes často nechtějí mít děti. Obvykle proto, že život bez dětí je mnohem pohodlnější. Chtějí si vychutnat svůj vlastní život. Nejde zde o ekonomický problém, jak si lidé často myslí a říkají, neboť vysoce rozvinuté země mají velmi nízkou míru porodnosti. Poukázal na to, že pokud bude tento trend pokračovat, národy budou slábnout a nakonec vymřou. Před několika desetiletími let bylo heslem „jedno dítě pro otce, jedno pro matku a jedno pro národ“. Nyní to již neplatí.
Dalším mluvčím byl host z Německa – Dr. Stefan Fuchs z Ústavu pro demografii v Bonnu. Dr. Fuchs vysvětlil trendy v oblasti rodinné politiky. Otázkou je, kdo by měl vychovávat děti – stát nebo rodiče? To je velmi žhavý problém, zejména v Evropě, kde se řada aktivistů snaží přesvědčit veřejnost, že stát a tzv. odborníci a profesionálové mohou tuto práci zvládnout lépe než rodiče. Tato tendence je velmi nebezpečná, protože je stejná jako komunistická ideologie.
Druhý panel se zaměřil na téma „Význam rodiny pro společnost“. Paní Helena Klímová, čestná místopředsedkyně Rafaelova institutu, hovořila o rodině v době po holocaustu. Každá lidská bytost má duši. Mluvila o důsledcích, k nimž dochází, pokud rodičovská péče chybí. Rodina je místo, kde vzniká a tvaruje se osobnost každého člověka.
Další řečník, Dr. Roman Joch, ředitel Občanského institutu, mluvil o rodině jako místě, kde se můžeme učit, co je svoboda, rovnost, autorita a také hierarchie. Rodina vytváří základnu pro citový vývoj, ekonomickou nezávislost, výchovu, sociální a zdravotní péči, kulturní a volnočasové činnosti. Proto bychom se měli snažit udělat vše, co je v našich silách, abychom založili dobré a funkční rodiny.
Poslední mluvčí v tomto panelu byla paní Gisele Muenster z Německa, zastupující iniciativu Církev zdola. Prohlásila, že katolická církev by se měla více otevřít pro rodinu. Papež František připravuje na letošní podzim průzkum, co si lidé myslí o rodině. Co je to rodina? V tradiční rodině se otec staral o finanční zabezpečení a matka o domácnost a výchovu dětí. Tento koncept tradiční rodiny se v dnešní době změnil. Od 60. let 20. století se objevuje další vývoj v chápání pojmu rodiny, který tradiční rodinu ohrožuje. Zmínila se o možnostech antikoncepce, příležitostech vzdělávání pro ženy, snahách mladých lidi prodloužit si dobu mládí atd. Všechny tyto nové trendy přinášejí také nové problémy. Rodina je jedinečný celek. Každý se v rodině může vyvinout tím nejlepším způsobem. Měli bychom podporovat rodinu. Pak i společnost bude fungovat lépe.
Třetí panel byl nazván „Manželství a rodičovství“. Dr. Jana Jochová, místopředsedkyně Výboru na obranu rodičovských práv, promluvila z vlastní zkušenosti. Kdyby neměla rodinu a děti, nemohla by o tomto tématu mluvit. Největší hodnotou je svoboda. „Chtěla jsem zachovat svobodu pro mé děti“, vysvětlovala. Zmínila se o Gabriele Kuby, která hovoří o ideologii genderu, spojenou se sexualitou. Jako aktivistka byla proti jedinému způsobu sexuální výchovy ve školách v České republice. Odpůrci uspěli a koncepce sexuální výchovy navrhovaná státem nebyla schválena.
Paní Hildegard Piepenburg, předsedkyně odboru pro rodinu UFM v Německu, promluvila o definici tradiční rodiny. Uvedla, že proti státem podporovanému výchovnému programu pro děti narůstá sílící opozice. Věda potvrzuje rozdíly mezi pohlavími a prospěšnost přirozené výchovy dětí jejich rodiči. To je nejlepší způsob jak připravit nejvhodnější prostředí pro výchovu dětí. To nemůže být nahrazeno státem. Měli bychom se vyvarovat jakékoli ideologie a partikulárních zájmů ve výchově dětí. Podle koncepce UFM je rodina školou lásky.
Posledním řečníkem tohoto panelu byl Dan Drápal, místopředseda Institutu William Wilberforce. Z historického pohledu začíná rodina svatebním obřadem. Rodina a manželství je více než pouhé přátelství. Rodina znamená rozdělení rolí. Ale to dnes bývá zpochybňováno. I když otec miluje své dítě, nemůže své dítě kojit mlékem. I svobodná matka se dokáže postarat o dítě, ale nemůže ho vychovávat jako otec. Chlapci potřebují nějakou otcovskou postavu pro svoji výchovu. Tu nelze nahradit. Matky a otcové mají specifické funkce a hodnoty. Pokud je rodina slabá, je možno společností snadno manipulovat. Je-li však rodina silná, nelze lidi snadno ovládat. Pro vytvoření dobré rodiny musíme něco obětovat. To platí pro muže stejně jako pro ženy.
Poslední, čtvrtý panel byl věnován problému „Rodina a média“. Dr. Michaela Freiová, šéfredaktorka časopisu Res Claritatis, hovořila o obrazu rodiny v médiích 90. let 20. století v České republice. Žena v domácnosti byla považována za něco podřadného. Ceněno bylo pouze placené zaměstnání. Péče o děti měla být svěřena jeslím a školkám. Manželství založené na rovnocenných rolích muže a ženy bylo pokládáno za stereotyp, který měl být změněn. TV a sdělovací prostředky začaly propagovat chápání rodiny podobné pojetí komunismu. Tento jev existuje také na Západě v neomarxistické formě. Média nezveřejňují to, co se děje, nýbrž to, co by si lidé měli myslet a dělat – připomíná to dobu převýchovy jako za komunismu. Křesťanské hodnoty bývají zesměšňovány. Dr. Freiová podotkla, že útok na rodinu je v podstatě útokem na náboženství, jež usiluje o zachování tradičních hodnot.
Posledním řečníkem byla Birgit Kelle z Německa, předsedkyně Iniciativy Žena 2000 plus. Konstatovala, že tradiční rodina není v médiích často zmiňována. Novináři většinou nežijí v tradičních rodinách, nejsou ženatí či vdané a nemají děti. A všichni ti novináři si myslí, že mají pravdu. Ženy v médiích bývají obvykle feministky. Model tradiční rodiny se považuje za stereotyp, který by se měl změnit. Chtějí vytvořit „novou rodinu“. Publikují zprávy o úspěšných osamocených matkách, pečujících o dítě. Přitom nehovoří o rozpadu rodiny, k němuž často předtím došlo. Nikdo nevstupuje do manželství s úmyslem, že se stane osamocenou matkou či otcem. Každý požaduje nejprve toleranci a pak přijetí. Paní Kelle bylo mnohokrát zabráněno mluvit v médiích. Ale teď se mlčící většina může mobilizovat.
Konference tohoto druhu se poprvé konala v Českém parlamentu, což znamená, že tématu je přiznán mimořádný význam. Měli jsme možnost připravit konferenci ve spolupráci s UFM Německa a jinými partnerskými organizacemi, což přispělo k velkému úspěchu konference. Zejména účast UFM Německa přinesla konferenci mezinárodní rozměr. Mezi účastníky byli navíc také hosté z Rakouska a Slovenska.
Na konferenci bylo objasněno, že tradiční rodina je ohrožena, že dochází k ideologickým útokům na rodinu, a proto je třeba rodinu chránit. Mlčící většina se musí probudit. Neomarxistická ideologie, jež se snaží zničit tradiční rodiny, přichází především ze západních zemí. Východ, který zakusil život v komunistickém režimu, je opatrnější. Lidé si uvědomují pokusy státu zmocnit se práva vychovávat děti a organizovat životní styl lidí. Řada z 81 účastníků vyjádřila svoji vděčnost za uspořádání konference a uznání za vysokou úroveň vystupujících řečníků. Několik hostů, kteří se zúčastnili podobné konference v Senátu o několika dní dříve, prohlásilo, že tato konference byla lepší.